Nemoc jako ochranný štít

V prvních letech mojí praxe, co by terapeutky v oblasti přírodní léčby, jsem měla představu, že každého, kdo ke mně přijde vyléčím, že najdu cestu, jak jej zbavit jeho obtíží. S obrovským nadšením jsem se vrhala do studia různých typů terapií a následně je doporučovala svým klientům.

O to větší však bylo moje zklamání, když se mi někteří vraceli s tím, že jim moje doporučená léčba vůbec nepomohla. A tak jsem znova vymýšlela a kombinovala a hledala řešení…a pak mi to došlo!

Jsou lidé, kteří se vyléčit nechtějí! Svoji nemoc potřebují a dělají vše proto, aby si ji uchránili.

Nevěříte? Zkuste se zamyslet sami nad sebou. Kolikrát jste použili vlastní nemoc jako omluvu či výmluvu? …“promiň nemůžu přijít, chytly mě záda…“ nebo…promiň, nemůžu to udělat, strašně mě bolí hlava…“ Už u dětí to velmi dobře funguje, když se jim nechce do školy, tak je začne bolet bříško.

Pamatuji si, že jako malá školačka jsem měla každý měsíc angínu. Týden doma v posteli, pak pendepon do zadečku a opět do školy. Na tento „marodící“ týden jsem se opravdu těšila. Jakmile mě začalo trošku bolet v krku dobrovolně jsem šla k paní doktorce a s napětím očekávala vyřčení ortelu, jestli mohu týden zůstat doma. Proč? Učitelky, které mě provázely prvním stupněm základní školy vytvářely ve třídách takovou nelaskavou a direktivní atmosféru, že jsem potřebovala vždy týden klidu, abych zvládla do školy chodit dál.

Vím, že většina z nás něco podobného prožila, či stále prožívá. Nejsme schopni se vyrovnat s nějakou svojí životní situací, zátěží, se svými chybnými rozhodnutími a schováváme se za nemoci. Vždyť když nás bolí hlava, tak je pochopitelné, že po mě nadřízený, manžel, děti ani kamarádka nemohou chtít to, co já právě dělat nechci.

Co se však v průběhu času stane? Vaše fiktivní nemoc se stane reálnou a drží se vás jako klíště. A když se jednou rozhodnete, že se jí zbavíte, tak to prostě nejde. Nejčastěji to je tak, že lékařská vyšetření neobjeví žádné patalogie, a po čase jsou vám nabídnuta antidepresiva. Ale vaše nemoc reálná je. Je totiž ve vaší hlavě, a ta jí projektuje do těla.

V tuto chvíli je velmi důležité uvědomit si, že jste si zakódovali tuto konkrétní nemoc jako váš ochranný štít. Přijmout tuto skutečnost a pevně se rozhodnout, že jí už nepotřebujete.

Prostě začněte říkat věci na rovinu a žijte život, aby vám dělal radost. Nemusíte se obětovat pro druhé lidi. Nemusíte dělat věci jen proto, aby vás měli druzí rádi. Dělejte vše proto, abyste byli k sobě laskaví!