Deníček mé americké cesty – kapitola IV – Odkaz indiánů

Nasnídali jsme se a vyrazili na další naučnou stezku prozkoumávat Joshua tree park. V každém parku je několik cest, které mají různou délku a náročnost. Většinou se týkají fauny a flóry, která tam žije a také místních zajímavostí.

Objevili jsme úžasný skalní převis, kde se zachovali vyryté znaky původních indiánů. Dýchla na mě až mystická dávná atmosféra tohoto místa. Sedla jsem si pod skalní převis do meditace. Během krátké chvíle jsem se dostala do příjemného stavu klidu a uvolnění. V tomto stavu jsem z dálky slyšela indiánské bubny a zpěvy…a najednou jsem věděla, že tudy procházeli dva lovci, kteří zde nocovali…skutečnost nebo sen? To není důležité. Krásný a zároveň mystický pocit. Kameny umí zaznamenávat události. Jsou to takové přírodní počítače s hlubokou pamětí.

Byla jsem tak unesená svým zážitkem, že jsem začala v průvodci hledat další místa se stopou indiánů. Objevila jsem, že nedaleko by se mělo nacházet také původní indiánské místo s názvem indian cove, což jsme si přeložili jako indiánská jeskyně. Vznesla jsem požadavek pro naši posádku, že bych chtěla toto místo navštívit. Všichni se projevili jako super parťáci a podpořili mě, že tedy půjdeme toto místo hledat. Nejdříve však vyplníme přání Honzíka a pokusíme se najít v poušti nedaleko naučné stezky staré auto, které tam někdo před sto lety opustil, a ono tam stále stojí. Tedy psal to někdo na internetu…prý.

Vyrazili jsme. Podle návodu na ceduli u vstupu s dostatečným množstvím vody a přikrývkou hlavy. Po necelé hodině chůze a hledání jsme to již chtěli vzdát, ale najednou se vynořil jako fata morgána vůz uprostřed pouště.

Zrezivělé torzo auta z meziválečného období kousek od polorozpadlého domu zde působilo až groteskně.  Okamžitě každému v hlavě vyvstala otázka, kdo mohl v této nehostinné pustině tak daleko od civilizace bydlet…Vyfotili jsme se na autě, v autě i vedle auta a pak začalo naše pátrání po indian cove.

V Americe to, co se vám zdá na mapě kousek a jasné nemusí zrovna tak být. Poměrně dlouho jsme jezdili po úzkých silničkách v horách mezi skalami s naším poměrně velkým RV vozem. Začali jsme přemýšlet, že to vzdáme. Nakonec jsme však zjistili, že slovo cove není jeskyně, ale zátoka a po určité době trpělivá Janička s Františkem mnou vytoužené místo našli. Bylo to nádherná naučná stezka, v přeneseném slova smyslu opravdu zátoka v poušti mezi skalami, kde rostly keře a byliny, které v této oblasti jinde nebyly. Původní indiáni je zde sbíraly a používaly na léčení trávicích potíží, cév, zubů i dásní. Procházeli jsme stezkou a nadechovali omamnou vůni žlutě kvetoucího keře, který produkoval nektar s vůní oříškové čokolády. Úžasný zážitek!