Kdo by jej neznal. Ostropestřec mariánský patří mezi nejznámější a nejpoužívanější byliny. Ne vždy tomu tak bylo.
Ostropestřec je pěstovaná bylina původem ze středomoří. V těchto oblastech byla používaná od dávnověku. Díky svému vzhledu, a především trnům se mu přezdívalo Kristova koruna. Ve staré Antice se ostropestřec používal například jako lék na hadí uštknutí a od 17. století na nemoci spojené s jaterními obtížemi, krevním tlakem, dutinou břišní nebo na deprese.
Ve střední Evropě jej bylináři začali používat až daleko později, důvodem mohlo být i to, že domácí získávání plodů ze zralých hlavic je velmi svízelné.
Dnešní přírodní, ale i klasickou medicínu si však bez této léčivky nedokážeme představit.
Jak ostropestřec působí?
Částí byliny, která se používá jsou plody, někdy nesprávně označované jako semena. Těsně před zralostí ostropestřce se celé chmýřité hlavice odříznou a uloží na větraných, suchých místech, kde dozrají. Teprve potom se z nich vymlátí plody.
Hlavní obsahovou látkou plodů je sylimarin, což je souhrnný název pro flavolignanové sloučeniny a silice.
Nejúčinnější formou zpracování Ostropestřece mariánského je tinktura. Tinktura se vyrábí přímo z plodů anebo také z mladých poupat této úžasné byliny. Bylo prokázáno, že do základního média při výrobě tinktur, do alkoholu, se uvolní více účinných látek než třeba do vody při přípravě bylinného čaje. Důležitý je i způsob pěstování a půda, ve které roste.
Existuje ještě jedna forma užívání Ostropestřece mariánského, a to je prášek z mletých plodů, který se užívá v dávce 2-3 čajové lžičky denně. V tomto případě musíme být velmi obezřetní na kvalitu prášku, jelikož mleté plody velmi rychle žluknou a pak mají opačný „léčebný“ účinek.
Ostropestřec mariánský velmi účinně působí na ochranu a regeneraci jaterního parenchymu. Podporuje tvorbu a distribuci žluči, léčí zánět jater, snižuje tvorbu žlučových kamenů a celkově zlepšuje látkovou výměnu. Je to základní bylina i při léčbě steatózy jater.
Steatóza jater
Steatóza jater je jedním z nejčastějších onemocnění jater a její výskyt se nebývale rychle zvyšuje. Steatóza jater znamená zvýšené ukládání tuku v jaterních buňkách. Játra hrají klíčovou úlohu v organizmu v metabolismu tuků a jsou odpovědné za odbourávání tuků. Přítomnost tuku v jaterních buňkách je normální. Ale pokud jeho množství stoupne nad rámec tak se tuk přestává metabolizovat a začne se v buňkách ukládat.
Při ukládání tuku v játrech dochází postupně k jejich zvětšování. Játra mají při tom hladký povrch a jsou světlá. Vzhledem k tomu, že tuky se nejčastěji ukládají ve formě tzv. triacylglycerolů, je tuk v jaterní buňce obvykle ve formě velkých kapének, které postupně splývají a vytlačují jádro buňky na periferii. V typickém případě, jako je alkoholická steatóza, jsou jaterní buňky téměř vyplněny tukovými kapkami. Při malokapénkové steatóze se malé kapénky volných mastných kyselin hromadí v buněčných organelách – tzv. lyzosomech, které nesplývají. Jaterní buňky pak mají pěnovitý charakter s centrálně uloženým jádrem.
Steatóza obvykle nemá zvláštní příznaky, podle kterých bychom ji dokázali zpozorovat. Často se odhalí v rámci podrobnějšího zdravotní prohlídky – ultrazvukovým vyšetřením nebo zvýšenými hodnotami jaterních enzymů v testech. V pokročilém stádiu se projeví trávicími obtížemi, nevolností, únavou. V těžkých případech se může vyskytnout zvětšení jater, zežloutnutím kůže a očního bělma. Bolestí v horním kvadrantu břicha, nevolností, zvracením, postupně pak cirhózou jater.
Ke ztučnění jater dochází u alkoholiků, ale v posledních letech je začínají „předbíhat“ lidé s nadváhou, lidé se špatnými stravovacími návyky, lidé užívající dlouhodobě léky nebo lidé, kteří užívají mnoho různých druhů léků najednou.
Jste to i vy?
Říkáte si, že se vás to netýká? Uvedeme několik příkladů.
Vyhodnocení je na vás…nicméně steatóza jater se týká dnes již velkého počtu lidí a bohužel věková hranice jde často pod 30 let.
Jaké je řešení?
Přihlaste se k odběru novinek na mém blogu a zůstaňte se mnou ve spojení. Jakmile tu bude něco nového, budete o tom vědět mezi prvními.