Deníček mé americké cesty – kapitola II. L.A. město kontrastů

….jsme tady…, píšu Janičce sms. Čekejte před terminálem, jedeme pro vás, odpovídá mi.

Stojíme před letištním terminálem v L.A a netrpělivě vyhlížíme karavan s Janičkou a Františkem. Je to město jako každé jiné. Hodně aut, městský smradík, chaos a stres.

Náš karavan s posádkou je však oáza klidu. Jedeme do RV parku. RV park je takový kemp, kde parkují karavany. Mají tam většinou připojení na vodu a elektriku a bývá tam zázemí ve formě toalet, sprch a prádelny. V našem prvním RV parku v L.A. byl i malý bazén na osvěžení.

Zaparkovali jsme pod stromy mezi ostatními velkými, tedy mega velkými karavany. František zmáčknul knoflík a celý náš karavan se začal „kotvit“. Byl to zvláštní pocit. Různě se nakláněl, funěl, odfukoval a nafukoval, až stál tak pevně, že jsme v něm mohli pohodlně chodit.

Pak František zmáčknul druhý knoflík a celý karavan se začal roztahovat do šířky…super, bylo tady dost místa pro všechny. Kuchyňka se sedačkami, dvě postele nad sebou a v zadní části ložnice s palandami pro čtyři osoby a skříňkami. Ubytovali jsme se.

Posedali jsme si do rozkládacích židliček před karavanem. František opékal párky, povídali jsme si, seznamovali se a plánovali naši cestu. Kolem desáté hodiny jsme všichni usnuli jako mimina. V campu bylo absolutní ticho a pohoda.

L.A. je obrovské město trpící běžnými městskými chorobami. Zácpy, smog, žebráci v kontrastu s bohatými lidmi, kteří umí své postavení dávat najevo. Jako všichni turisté jsme chtěli navštívit chodník slávy a najít hvězdu právě toho našeho oblíbence či oblíbenkyně.

Zaparkovali jsme s naším karavanem v centru L.A. a Janička nás odvedla do takové obyčejné městské ulice plné lidí, obchodů, ale i žebráků a lidí závislých na drogách a alkoholu, kteří se sotva udrželi na nohou a potáceli se po chodníku…ale po jakém chodníku. Po chodníku slávy!

Ležely na hvězdách hollywoodských hvězd a vůbec jim nevadilo, že je nejen zastiňují, ale i znečišťují. Chodník slávy je v ulici, která se jmenuje Hollywood bulvár a je dlouhá zhruba kilometr. Všude vám nabízí suvenýry a také projížďky otevřeným autobusem, kdy uvidíte s výkladem nejzajímavější místa L.A., čímž je myšleno místa, kde žijí filmové hvězdy a také extrémně drahé značkové obchody, kde nakupují.

Rozhodli jsme se, že to bude nejlepší způsob, jak během jednoho dne vidět centrum L.A., a zakoupili si lístek na výletní autobus. Čas, který zbýval před odjezdem autobusu jsme strávili procházením a focením hvězd na ulici slávy. Projevila jsem se jako správná „turistka“. V honbě za nejlepším snímkem z horní pozice jsem spadla na eskalátoru…snímek se ale povedl.

Řidič výletního autobusu byl velmi milý. Snažil se mluvit pomalu a dobře artikulovat, abychom mu rozuměli. Již po několika hodinách v Americe jsem zjistila, že se všichni snaží s vámi domluvit a vůbec vám nějakým způsobem nedávají najevo, že neumíte dobře anglicky. Bylo to příjemné překvapení. Opadl ze mě ostych mluvit.

Vyjeli jsme na jeden z kopců, které obepínají L.A., abychom měli výhled na toto město filmů a iluzí. Sice byl trošku opar, ale přesto se nám podařilo nafotit známý nápis Hollywood. Pak jsme už jen poznávali domy známých hvězd z oblasti Popp music i filmu. Jejich domy byly postaveny na kopcích a v údolích kolem centra L.A. s názvy Benedict Valey a Beverly Hills. Průvodce vždy věděl za kolik byl dům postaven, kdy byl postaven, za kolik jej hvězda koupila, jak dlouho tam žije….Zastavili jsme u rudých vrat domu Eddiho Murphyho  a čekali, jestli nás půjde pozdravit…nepřišel.

Vstupné do natáčecích studií Universal ve výši 100 dolarů jsme odmítli zaplatit, a tak jsme se pomalu vrátili do RV parku, zaplavali si v bazénu a těšili se na další dobrodružství.

Ještě nesmím zapomenout…byli jsme si nakoupit jídlo na cestu. Supermarket hodně podobný našemu Tescu, jen trošku větší, nabízel vše, co jsme potřebovali. Jen nás překvapilo, kolik ovoce a zeleniny bylo v nabídce už nakrájené…že by byli Američané líní krájet? V regálech jsme našli hodně potravin v mega baleních a celá jedna ulička byla obsazená burákovým máslem. To však není naším favoritem.

Tak Anetko, zavři očička a ráno až se probudíš už budeš v nádherné přírodě….