Deníček mé americké cesty – kapitola VII. – San Francisko

Vyjeli jsme směrem na San Francisko. Čekala nás minimálně tříhodinová cesta v autě. Seděla jsem u okna, pozorovala okolí a přemýšlela. Uvědomila jsem si, že vlastně hlavním důvodem naší cesty byl jeden dokument…V lednu letošního roku jsme s manželem sledovali zajímavý film o stavbě světoznámého mostu v San Francisku – Golden bridge. Manžel s povzdechem prohlásil, že mu je už sedmdesát, a že byl vždy jeho sen tento most vidět a také vidět tramvaje typické pro toto kalifornské město.

A tak jsme se blížili k jeho vytouženému snu za hlasitého „žbrblání“ Františka, který toto město neměl rád. Neměl jej rád proto, že tam je velký problém jezdit s velkým karavanem, nejsou tam RV parky na parkování a za přejezd Golden bridge se platí mýtné. Nabízel nám, že nás vyveze na úžasnou vyhlídku nad městem, kde je vše krásně vidět, uděláme fotky jako skupinka Japonců či Korejců, porozhlédneme se a pojedeme dál. Nedali jsme se. Prostě chceme do San Franciska a vše vidět!

František pod sílou hlasu lidu povolil. V průběhu cesty nás poučil, že u San Franciska začíná číslování silnic v Americe, je tam totiž silnice číslo jedna. Potom platí, že všechna sudá čísla silnic vedou mezi východem a západem a lichá čísla silnic mezi severem a jihem.

Zhruba po třech hodinách jízdy se před námi začínal otevírat úchvatný pohled. Moře a různé mořské zátoky, které se zakusovali do hornaté pevniny a na ní čtvrti s většinou přízemními domky. Jednotlivé části pevniny byly propojené různými zajímavými mosty a můstky. Po moři se proháněli plachetnice, malé i velké lodě a také odvážlivci na snowbordech s padáky, myslím, že se tomu říká skyting.

Po chvíli jsme úžasem oněměli. Pohled na centrum San Franciska s mostem Golden bridge a proslulou věznicí Alcatraz uprostřed moře se ani nedá popsat. František udělal poslední pokus a odbočil do serpentin na jednom kopci, kde byl krásný výhled na celé San Francisko i s mostem. Sám byl překvapen množstvím lidí a aut, které se jako had pomalu táhli po silnici do kopce na známou vyhlídku.

Proboxovali jsme se tam, udělali pár úžasných fotek a běželi zpět k našemu karavanu, který se František snažil na uzoučké silničce mezi auty otočit a pomaličku sjíždět zpět. Správně jsme totiž zde s tak velkým vozem nesměli být. Postupným motáním se po odbočkách a sjezdech se nám dokonce podařilo dostat do krásného parku pod most Golden bridge. Nadšený manžel, který už měl několik desítek fotografií z horního, středního a bočního pohledu na most začal dělat další desítky fotografií ze spodního pohledu na most.

František pořád ve skrytu duše doufal, že nám to bude stačit. Ovšem naše zadání znělo jasně, chceme přes most do centra San Franciska. S krůpěji potu na čele nakonec vjel na most Golden bridge.

Po chvíli jsme začali chápat, proč se tak bránil. Úzké uličky, plno aut, cyklisté, chodci a navíc…nějaká velká místní slavnost. Průšvih. Nikde se nedalo zaparkovat, plno ulic bylo uzavřených, a navíc všude značky, že tam nesmí auta s hmotností nad tři tuny. Ale my jsme tvrdošíjně jeli dál, až jsme se proboxovali do úplného centra k přístavišti Pier 39, kde to opravdu žilo. František nás vysadil a jel hledat nějaké to místečko na parkování.

Chtěli jsme poznat San Francisko z okružního autobusu, který jezdí po celém městě s výkladem v několika jazycích a na různých zastávkách je možné vystoupit a po prohlídce nejbližšího okolí opět nastoupit a pokračovat.

Chodili jsme po zaplněných ulicích, kde to opravdu žilo a hledali stánek nebo kancelář s prodejem jízdenek na autobus. Z každého rohu se ozývala živá hudba ve stylu samby, rumby a jiných latinsko amerických rytmů. Restaurace a bufety nabízeli speciality z ryb a mořských plodů a všude byla cítit sváteční nálada.

Koupili jsme si lístky na okružní autobus, ale až na druhý den, jelikož už bylo hodně hodin, a my jsme usoudili, že tak krásné a pulzující město musíme prozkoumat pořádně. Dvě, tři hodiny na to nestačí. Zbytek času jsme využili procházkou, a hlavně koupelí našich unavených nožiček na malé městské pláži a také pozorováním desítek lachtanů, kteří se jako herci na divadle předváděli turistům v místním přístavu…pokračování příště