Najděte odvahu!

Máte partnerskou krizi? Nerozumíte si s rodiči? Nelíbí se vám vaše práce a neumíte odejít? Máte neustále strachy a obavy? Najděte odvahu to změnit!

Nedávno mi přišel do ordinace starší pán. Přes silné dioptrie na mě nedůvěřivě koukaly jeho malinké, hnědé oči a se zvláštním úsměvem mi řekl: „tak to jsem zvědavý co mi najdete“. „Nic“ odvětila jsem, „nejsem vědma!“ a začala jsem se smát. Věděla jsem, že musím zvláštní napětí mezi námi rozbít smíchem a mírnou nadsázkou.

Človíček sedící přede mnou se choval (doufám, že mi toto přirovnání promine), jako vystrašený pejsek, který chce svému okolí ukázat, že se nebojí, že je silný. Moc mu to nešlo…z očí a jeho nonverbální komunikace bylo jasné, že celý život žije ve strachu.

Výsledkem bylo to, že trpěl závažným onemocněním trávicího traktu, užíval antidepresiva a prošel několika ordinacemi psychologů.

„Nikdo mi nepomohl, jen ze mě tahali peníze!“ řekl rozzlobeně. „Tak jsem zvědavý, jestli mi pomůžete vy. Už jsem přečetl moc knih, byl jsem na spoustě kurzů, všechno vím, neříkáte mi nic nového…“

Človíček, který seděl v mé ordinaci neudělal ve svém životě jednu zásadní věc. Nenašel v sobě odvahu problémy opravdu řešit! Vše nechával na druhých a zůstával v pasivní roli.

Jedna věc je číst si různé ezoterické knihy, knihy o bylinách či léčitelství. Pokud však rady v nich uvedené neděláte, tedy nepřevádíte intenzivně do praxe, tak je z vás jen učený knihomol, který sice všechno ví, mohl by ostatním přednášet, ale ve svých původních problémech žije stále. Pět let, deset let, dvacet let…

Není totiž jednoduché bouchnout do stolu a říct si: „krucinál, už toho mám dost. Už nechci ty moje stálé strachy! Vždyť kvůli nim ani nemůžu letět na dovolenou! Změním to! Jdu na to!“

Přesně vím, o čem mluvím. Můj život nebyl pohádka a postupně se nahromadilo plno situací, vztahových krizí a nemocí, které mě v mém životě téměř paralyzovaly.

A jednoho rána jsem do toho stolu bouchla! Našla jsem odvahu své problémy pojmenovat a našla jsem odvahu je opravdu řešit. Ovšem ne řešit tak, že půjdu za dotyčným člověkem a začnu mu vysvětlovat, co se mi na našem vztahu nelíbí nebo že půjdu k psychiatrovi s tím, že se stále bojím, aby mi něco napsal.

Řešením bylo změnit moje vzorce chování. To znamená podvědomé způsoby reagování a prožívání životních situací. S těmito vzorci chování se jako děti nerodíme, ty nám do naší hlavy kódují naši rodiče. Jak?

„…Mařenko nechoď tam, ať se ti něco nestane…Mařenko nešlapej do té kaluže ať nejsi nemocná…Mařenko, když nebudeš mít uklizený pokojíček, tak tě nebudu mít ráda…“

Tak dlouho opakují tyto věty, až náš mozek, naše podvědomí je vezme za své. Prostě se nám tam zakódují. A my pak v dospělosti třeba jako ta Mařenka budeme chtít vždy všem vyhovět (stejně jako své mamince s uklizeným pokojíčkem), a to i za cenu svého zdraví, jen proto aby nás měli rádi.

A tak jsem se rozhodla, že pokud tam šli zakódovat takové „blbosti“, které mi ztrpčují život, tak tam půjde zakódovat i přesný opak! Jak? No přesně tak, jak to dělali naši rodiče. Neustálým opakováním stejné věty každý den.

Věděla jsem, že nejde změnit vše najednou. Musím postupovat trpělivě a své zakódované vzorce chování odlupovat jako plátky cibule jednu po druhé.

K překódování dojde nejdříve za 21 dní každodenního opakování stejné pozitivní věty. Jelikož jsem chtěla mít jistotu, tak jsem jednu afirmaci opakovala vždy celý měsíc.

Každý den bez ohledu na počasí, světlo nebo tmu jsem sedla do auta, odjela na úžasné, klidné místo v přírodě, v lese, kam jsem musela jít ještě kilometr pěšky. Ta chůze mě vždy uklidnila a očistila. Pak jsem si sedla mezi stromy k vodě, a tak dlouho, dokud jsem udržela pozornost jsem opakovala stejnou afirmaci. Např. „Mám se ráda a přijímám se taková jaká jsem.“ A zase jsem jela domů. Pokud se stalo, že jsem na dané místo opravdu ze závažných důvodů nemohla jet, tak jsem si vždy vytvořila klidný pozitivní prostor, abych ani jeden den nevynechala.

I když to trvalo několik měsíců, tak postupem času se v mém životě začaly dít velké změny. Nicméně bylo důležité mít velkou dávku odvahy, trpělivosti a disciplíny. A věřte, že jsem narazila, na některé vzorce chování, které mi šli velmi těžko změnit. A tak jsem odjela na buddhistické meditace…ale o tom zase někdy příště.

Přeji vám sílu a odvahu, abyste změnili své vzorce chování. A pokud by vám to snad nešlo, tak přijďte na některé ze setkání s praktickými radami a ukázkami.

S láskou Aneta