Novoroční zamyšlení

Přemýšlíte co bude dál? Kam se budou ubírat naše životy? Na přelomu roku máme ve zvyku si pokládat takové typy otázek. Většinou přemýšlíme nad rokem, který pomalu končí a upíráme svůj zrak do roku budoucího s nadějí, že bude trošku lepší nebo, že se nám povedou některé věci, že  se konečně odhodláme k něčemu dlouho odkládanému.

Myslím si, že mezi námi není nikdo, kdo by zpochybnil skutečnost, že poslední dva roky byly velmi turbulentní a sled událostí v nás začal silně prověřovat naši adaptabilitu, a to nejenom tělesnou, ale zejména psychickou.

Jaký byl můj rok?

Výjimečný! Poslední dva roky mě donutily zamyslet se nad svoji prací a zejména začít hledat, možná lepší slovo je bádat. Proč?

Svoji praxi holistického terapeuta provozuji dvacet let. Vždy jsem plus mínus věděla, v jakém ročním období, v jakém měsíci, s čím budou lidé do mojí poradny přicházet. Na jaře to byly bolesti žlučníků, v létě alergie, na podzim bolesti žaludků a zimě problémy s klouby a páteří. Takto se to pravidelně opakovalo a léčebné postupy, které jsem používala vždy lidem významně ulevily.

Postupem času se k těmto problémům začaly více a více přidávat autoimunitní onemocnění, která se začala vyvíjet z dlouhodobého psychického vypětí v kombinaci s chemikáliemi v prostředí a stravě. Ruku v ruce s tím se přidaly chronické bakteriální infekty zejména tzv. interbuněčných bakterií jako jsou chlamýdie, borelie či mykoplazmata. Více o nich se dočtete zde

Co to pro mě znamenalo?

Najít v naší přírodě nejenom byliny, ale i daleko silnější účinné látky, jakými jsou léčivé houby či amazonské byliny, kterými bych dokázala lidem pomoci.

Když už to vypadalo, že společnými silami vše zvládáme, tak nás zastavil covid a vše co s ním souviselo. Strach o zdraví svoje a svých blízkých, celková ztráta „jistot“, očkování a další opatření způsobily to, že naše těla nyní trpí zcela odlišnými problémy než před deseti či patnácti lety.

Většina klientů v mé poradně jsou lidé s různými post covidovými syndromy, které v rámci klasické medicíny nejsou pojmenovány jako post covid a lidé pak nejsou léčeni. Často jim jsou nabídnuta antidepresiva.

Co však nejvíce utrpělo byla naše psychika. Ztráta sociálních kontaktů, strach o zdraví a život svůj a svých blízkých, strach o materiální existenci to vše bylo spojeno nejenom s covidem, ale pokračuje to dál a sílí. Silné pocity strachu paralyzují naše životní funkce, ničí náš imunitní systém, naše trávení, naše játra, naše ledviny…, ničí naše životy.

Co to znamená pro mě jako pro terapeuta?

Nejsem vystudovaný psycholog, tudíž nemohu s lidmi takto pracovat. Nicméně cítím, že je nutná změna i v mém přístupu ke způsobu terapie. Bylinky už nestačí, je nutné pracovat se svým vnitřním nastavením. Cítím, že je více než nutné vrátit se opravdově k matce přírodě a k sobě samým.

Vnímám, že jsme jako lidé ztratili pokoru a empatii. Matka příroda nám vždy nabízela vše, co bylo pro náš život nutné a potřebné abychom přežili v hojnosti a lásce. A to nejen věci hmotné jako jídlo, vodu čistý vzduch, ale i věci nehmotné jako je třeba energii lesa či moře, energii místa, která vás může léčit.

Naším velkým problémem je však povrchnost

Přiběhneme do lesa, proběhneme jej nejlépe ještě v časovém limitu, jelikož za chvíli musíme být jinde, otrháme větvičky borůvčí, které tam rostou roky, ale my je nyní potřebujeme na skvělou vánoční výzdobu, nevšimneme si, že z našich kapes vypadávají papírové kapesníky a igelitové sáčky a bez uvědomění si té nádhery a spirituální energie vyběhneme ven a uděláme si někde čárku, že jsme dnes byli v lese a udělali tolik a tolik kroků. Jelikož hodinky na naší ruce tvrdí, že v případě určitého množství kroků budeme fit, tak jsme přesvědčení, že jsme v tu chvíli udělali vše pro své zdraví.

Povrchnost našeho konání se projevuje třeba v nákupech značkového oblečení, které možná ani moc nepotřebujeme, ale chceme se prezentovat právě touto značkou, která nás přenese do našeho „vysněného světa“.

Povrchnost našeho chování se ale také projevuje v tom, že nejsme ochotni pátrat po pravdě a necháváme média, aby nás svými informacemi vtáhly do sítí strachu, sklíčenosti a nenávisti. Nedáme si tu práci abychom zjišťovali opravdové a skutečné stavy věcí. Nepídíme se po vědeckých výzkumech a dalších informacích na základě kterých bychom si udělali celistvý názor a pak na základě tohoto názoru a poznání pragmaticky jednali bez okovů strachu a bolesti.

V tuto chvíli musím položit otázku. Jsme šťastní? Pokud ne, tak to je krůček k tomu abychom byli nemocní. Štěstí je vnitřní stav, který není závislý na okolních, zevních podmínkách. Pocit vnitřního štěstí se učíme budovat. K tomu nám může významně pomoci naše spiritualita. Spiritualita se z našich životů vytratila. Pozoruji, že jí nahradila „víra v konzum“.

Co dělám?

V průběhu posledních dvou letech jsem hodně přehodnotila svůj život a své zvyky. Rozhodně jsem si našla několik nezávislých médií a hledám různé názory, výzkumy a stanoviska, na základě, kterých bych si mohla udělat svůj názor.

Více než kdy jindy chodím do přírody a pozoruji ji. Příroda mi dává energii, lásku a podporuje moji spiritualitu. Každý den děkuji za všechno dobro, které ke mě přichází, za to, že mám kde spát, že mám co jíst, za to, že mám rodinu a přátele. Také prosím o odpuštění.

Při nákupech přemýšlím, jestli danou věc opravdu potřebuji. Snažím se co nejvíce to jde vyhradit si čas na moji rodinu a mé blízké. V neposlední řadě se snažím více spojit s Matkou přírodou a najít cestu jak žít vnitřně šťastná a vyrovnaná, i za cenu některých materiálních ztrát nebo ztrát některých osob ze svého okolí.

Netvrdím, že to je jednoduché, ale je to cesta…cesta k vnitřnímu klidu a zdraví.

Pokud jsem vás tímto zamyšlením alespoň trošku inspirovala do Nového roku, tak jsem moc ráda a všem vám přeji, abyste našli svůj vnitřní klid a mír, zdraví pak přijde jako přidaná hodnota.

S láskou Aneta