Jak jsem se přes oči dostala na pyramidy a Machu Picchu

…“ a s jakými nemocemi za vámi nejčastěji chodí?“ zeptala se mě redaktorka z jednoho rádia sedíc přede mnou s milým úsměvem a diktafonem, který už hodně pamatoval. V hlavě mi projelo 20 let, které jsem strávila v ordinaci v Plzni, a k tomu předchozích pět let, kdy jsem pravidelně jezdila po různých místech v České republice do tzv. poraden. „No paní redaktorko s různými…“

V mých začátcích poradkyně pro přírodní léčbu lidé většinou řešili žlučníky, trávení, v zimě klouby a záda, v létě křečové žíly. Byl to jistý kolorit a věděla jsem, že přesně jak se mění orgánové hodiny v závislosti na měsících v roce budou se měnit jejich obtíže, se kterými ke mě přicházeli.

Tento, do jisté míry zaběhnutý a předvídatelný systém, se však pomalu měnil. Více a více lidí začínalo řešit autoimunitní choroby a na ně navázané psychické zatížení. Jejich stres většinou vycházel z práce, z obrovských nároků, které si sami na sebe kladli anebo byli na ně kladeny ze stran zaměstnavatelů, většinou korporátů. Začalo mi být jasné, že pokud jim chci dále účinně pomáhat musím se začít učit mimo bylin i to, jak pracovat se stresem a podvědomím.

A pak přišla další výzva ve formě covidu. Celé toto období, vlastně až do dnešní doby pro mne znamenalo nejenom pozorovat reakce fyzického těla a nalézat nové přírodní kombinace na problémy spojené s touto situací, ale zejména nalézat způsoby, jak pomoci lidem s psychickým zatížením a zcela novými životními situacemi.

 

Jak jsem jela do Mexika

Pokud chce být člověk dobrým terapeutem v oblasti přírodní léčby, tak si musí umět pomoci sám sobě, a to nejenom po stránce fyzické, ale i po stránce psychické. Pro svoji práci potřebuji nutně určité, řekněme duchovní naladění a intuici, prostě bez toho by to nešlo. Vždy jsem praktikovala celou řadu technik meditačních, dechových a různých očistných, takových, které mi dělaly dobře a pomáhaly mi v mém rozvoji. Když jsem je měla vyzkoušené a ověřené, tak jsem se snažila je naučit i moje klienty.

Věděla jsem, že existuje celá řada míst, ať už tady u náš v České republice nebo v zahraničí, kde jsou různé energetické body, které mi pomáhají urychlit určitou duchovní práci. Napsala jsem si jejich seznam a podle možností cestovala. Každé z těchto míst mi přineslo něco výjimečného, někam mě posunulo…ale Mexiko mě vtáhlo.

 

Moje první cesta v Mexiku vedla do Teotihuacánu. Místo, kde žili Toltékové a zanechali nám zajímavé odkazy. Místo, které dodnes není zcela prozkoumané a jen se domníváme co jednotlivé pyramidy a stavby mohly znamenat a jak se využívaly. Místo, které proslavil Miguel Angel Ruiz svojí knihou Čtyři dohody, a také Jaroslav Dušek svými divadelními představeními na motivy této knihy.

Teotihuacán vás ohromí svojí velikostí, majestátností, ale zároveň pro mne i účelnou jednoduchostí. Nemusíte vylézt ani na pyramidu Slunce ani na pyramidu Měsíce, abyste cítili úžasnou energii, která je zde přítomná a přirozeně se dostane do každé vaší buňky, pokud jí to dovolíte, a tak vás léčí každou minutu, každou sekundu pobytu na tomto místě. Teotihuacán ve vás vyvolá mnoho různých pocitů, a všechny jsou ty správné. Jsou to ty emoce a pocity, které se potřebují uvolnit. Můžete plakat, můžete se smát, můžete mít vztek, vše je dobré a správné. Důležité je nemít očekávání, prostě jen být.

Po Teotihuacánu jsem procestovala další místa v Mexiku a Guatemale. Meditovala jsem na pyramidách i vedle nich. Koupala se ve vodopádech a chodila po džungli. Zažila jsem očistné rituály. Příjemně očistné bez jakýchkoliv psychedelik. Prostě přirozené, ale zároveň silné. Na většině míst mě provázeli místní indiáni, léčitelé, kteří mě navedli, jak se správně spojit s energií místa. Věděla jsem, že se tam vrátím.

Návrat do Mexika

Návrat do Mexika byl rychlejší, než jsem si myslela. Po začátku covidu a zavedení všech restrikcí bylo Mexiko jedna z mála zemí, která nevyžadovala očkování a v podstatě neměla téměř žádná opatření. Rozhodla jsem se, že jedu, jelikož jsem cítila, že potřebuji načerpat hodně sil na mojí další práci s lidmi. Zmínila jsem se o tom pár přátelům a během několika týdnů nás osm sedělo v letadle směrem Mexico city.

Všichni jsme čerpali energii u pyramid, vodopádů, v džungli i u moře a takto posílení se vrátili do Evropy. Pak jsem pochopila, jak bylo moje rozhodnutí prozíravé.

Od mého návratu mi začali chodit klienti s obtížemi a projevy takovými, které byli řekněme velmi nestandartní a reakce na bylinou léčbu také. Stál přede mnou velký úkol. Hledat léčbu na tělo a také na duši po covidu.

Cestování jako terapie

V dřívějších dobách bylo zvykem, že chlapci po dosažení určitého věku odcházeli do světa „na zkušenou“. Jejich odtržení od rodiny, od jistot a pohodlí je naučilo, jak svět chodí, jak se v něm orientovat, a jak to udělat aby přežili a něco se naučili.

V průběhu mého života jsem si uvědomila, že právě takovýmto odtržením od jistot a zaběhnutého života je možné se velmi rychle duchovně posunout a najít svůj životní směr, či si v sobě vyřešit některé vnitřní problémy a starosti. Cesta nemusí být dlouhá, je ale nutné, aby měla záměr, a pak vás povede tak jak jí máte zažít a prožít pro vaše nejlepší dobro, i když třeba v tu chvíli to nemusíte tak vnímat. Taková byla i moje cesta do Peru…

Peru a Machu Picchu

Cítila jsem, že bych potřebovala jet do Peru na zajímavá místa včetně Machu Picchu. A jak to tak bývá, pokud máte nějakou cestu absolvovat, začaly se v mém životě dít věci, které mě v mojí cestě podporovaly. Z počátku jsem nevěděla, jak vše zaplatím, ale věřila jsem, že to půjde, pokud to tak má být. A šlo to. Nějakým zázrakem jsem dostala peníze, na které jsem již dávno zapomněla a mohla si koupit letenku, zařídit ubytování a průvodce. S ním jsme udělali společný plán cesty po místech, kde jsem chtěla meditovat, a také kde jsem se chtěla setkat s místními léčiteli.

Měsíc před mým odletem se však v Peru stal politický převrat. Machu Picchu zavřeli a nedoporučovali cesty do Peru s ohledem na zavřené silnice a letiště. Co dál? Měla jsem v sobě, ve svém srdci neotřesitelnou víru, že to dopadne dobře, jelikož jsem cítila, že to tak prostě je a nepřipustila jedinou negativní myšlenku.

A jak to dopadlo? Život mě pustil přesně tam, kam jsem měla jít, a co jsem měla vidět. Po mém příletu otevřeli Machu Picchu. Okamžitě jsme koupili vstupenky a přesunuli se do bájného města Cuzco, výchozího bodu cesty na Machu Picchu.

Další noc jsme strávili v městečku pod Machu Picchu v Aquas Calientes. Celou noc intenzivně pršelo a vypadalo to, že ani následující den nepřestane. Ráno v půl šesté jsme sedli na autobus a jeli ke vstupu do archeologické zóny Machu Picchu. Náš autobus zastavil na parkovišti, otevřeli se dveře a v tu chvíli jako když zavřete vodovodní kohoutek přestalo pršet. „…ti se vstupenkou A do leva a se vstupenkou B doprava“ zazněl silný hlas místního průvodce. Šli jsme tedy, co by majitelé vstupenky B s výstupem na horu Wayna Picchu, doprava a prošli vstupní bránou…

…první kroky mě úplně ochromily. Podlomily se mi nohy a začala jsem intenzivně plakat. Můj průvodce na mě nechápavě hleděl, ale cítil, že mě prostě musí nechat. Sedla jsem si na první kámen a nechala intenzivní emoce vyjít z mého těla z mého podvědomí, z mých buněk ven. Věděla jsem, že to je přirozený očistný proces, který se mi již dříve děl na jiných silných energetických místech, i když zde to bylo nezvykle intenzivní. Podvědomí si samo přirozeně vyčistí své bloky a vypustí je. Není nutné, jakkoliv zapojovat rozum. Je nutné prostě jen být láskyplným pozorovatelem.

Po nějaké chvíli jsem byla schopna jít dál a vnímat neskutečnou, mystickou, ale zároveň velmi silnou energii. Oblaka nahromaděná kolem staveb Machu Picchu po nočním dešti se jako by zázrakem v jeden moment rozplynula a odhalila tu nebývalou krásu bájného místa. Zažila jsem několik intenzivních a zajímavých vhledů. Viděla jsem zajímavou světelnou energetickou linii, která spojovala Machu Picchu s Teotihuacanem v Mexiku a pochopila jsem některé svoje pocity a předchozí vhledy.

V jednu chvíli ke mně sám přišel místní průvodce a oslovil mě. Pak mi začal vyprávět legendu o místní květině, která roste pouze na Machu Picchu a její jméno v překladu zní: „tam kde nikdy nepřestaneš plakat“. Jak výmluvné. To místo opravdu takové je. Zároveň je neskutečně léčivé.

Po návratu do Cuzca mi bylo umožněno setkat se s místním šamanem a zažít rituál s kokovými lístky. Bylo mi umožněno nacítit neskutečnou léčivou energii místa a jeho dávné incké energie, která je všudypřítomná. Celé město je jedno velké léčivé místo.  Věděla jsem, že se do Cusca musím ještě někdy vrátit.

V Cuzcu jsme chtěli zůstat pár dní a pak pokračovat podle plánu naší cesty. Druhý den ráno však za námi přišel náš domácí s tím, že pokud se chceme v nejbližších dnech dostat pryč z Peru, tak musíme okamžitě odletět, jelikož pak budou opět obsazena všechna letiště a silnice demonstranty. A tak jsme odletěli. V letadle jsem si uvědomila tu neskutečnou moudrost, která mi umožnila vidět a prožít přesně to, co jsem potřebovala pro svoji terapii. Jako by se rozhrnula opona v divadle a bylo mi umožněno shlédnout a nacítit jen tu část představení, která byla pro mě důležitá, kterou jsem potřebovala.

Co z toho vyplývá?

Cestování může být terapií. Odpojí vás od vašich zaběhlých vzorců chování, od lidí, kteří na vás mají vliv ať již pozitivní nebo negativní. Při cestování jste sami za sebe a primárně poznáváte sebe. Není to o poznávání nových míst a posílání fotografií známým či příbuzných či jejich umísťování na sociální sítě. Je to o poznání své duše, o překonání svých domnělých limitů strachů a představ o sobě a světě. To vše vás posouvá a léčí.

Dnes jsem přesvědčená, že takový typ cestování je lepší než hodiny strávené u různých terapeutů. Nikdy žádný terapeut neudělá práci ve vašem podvědomí za vás. Vždy jí musíte nakonec vykonat vy sami. Toto je skvělý způsob. Můžete mít s sebou průvodce, ale takového, který vás přirozeně nechá prožít si svoji terapii cestováním.

Říkáte si …“a kde bych na to vzala čas, peníze“…? Zamyslete se, nejsou to také jen vaše podvědomé limity? Přeci kde je vůle, tam je cesta.

Ptáte se a co ty oči v názvu článku? Mojí diagnostickou metodou je irisdiagnostika, tedy diagnostika z oční duhovky. Každému klientovi, který přijde do mojí poradny nejdříve vyfotím oči a pak vím, jaké bylinky a metody potřebuje na uzdravení svého těla a svojí duše. Jak říká klasik: „Oko je oknem do duše.“

Do Mexika jedu opět…mohu být vašich láskyplným průvodcem a rádcem. Více zde