Jste opravdu šťastní?

Nedávno jsem četla výsledky zajímavého průzkumu, kde se lidí ptali, co je pro ně nejdůležitější v životě. Dům, práce, rodina, vztahy…Výsledek byl velmi překvapující. Na první místa většina lidí řadila smát se a mít vnitřní pocit radosti a štěstí.

Uvědomila jsem si, že mi do poradny chodí čím dál tím více klientů se stížností, že mají dobrou práci, mají kde bydlet, děti jsou v pořádku, vztahy také, ale nemají v sobě pocit štěstí a radosti. No jo, ale na vnitřní pocit  štěstí a radosti žádné bylinky nemám…Je to o vnitřním nastavení, je to o tom, jak nám funguje podvědomí, co je v něm uloženo.

Zamysleme se nad následujícím. Náš mozek a naše podvědomí funguje na základě stimulů. To, co ho učíme, jaké stimuly dostává, tak se chová. Jestliže tyto stimuly jsou stále stejné, dlouhodobě se stejně opakují, tak se do našeho mozku velice hluboko zapíší, a my se podle nich podvědomě chováme.

Nedávno jsem četla nádherný a naprosto jednoduchý příklad toho, jak reaguje náš mozek, a to v knize Radkina Honzáka „ Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření“.

 Představte si, že několik desítek let nosíte hodinky na své pravé ruce. Pokud chcete vědět kolik je hodin, tak automaticky otočíte pravou ruku a podíváte se. Zkuste jeden den si dát hodinky na ruku levou. Pokud se vás zeptám, kolik je hodin, tak váš mozek, automaticky zvedne ruku pravou. Má to totiž za těch několik desítek let silně naučené, zakódované. Zamyslete se nad tím, jak dlouho by vám trvalo, abyste začali v tomto případě při dotazu na čas zvedat ruku levou. Jak dlouho byste museli vědomě svůj mozek „překódovávat“.

Nyní si zkusme nastínit běžný život člověka, chodícího do práce, třeba někam do kanceláře a bydlícího ve městě.

Takový člověk ráno vstane. Málokdy však je vstávání příjemné. Aby spal co nejdéle nařídí si budík na co nejpozdější dobu. Vyběhne z postele a ve stresu pobíhá po bytě, aby vše stihl. Do toho si zapne televizi či rádio, odkud se linou z největší části negativní zprávy…nehody, vraždy, politické nesváry…

Je jedno jestli to vědomě vnímáte nebo ne. Váš mozek to vnímá a podle toho se nastavuje. Nastavuje se na reakci „boj nebo útěk“. Proč? Má totiž pocit absolutního ohrožení. Vyskočili jste z postele jako při požárním poplachu, pobíháte po bytě jako smyslu zbavení, a ještě mu někdo říká, že se děje něco katastrofického. Mozek však neví, že to jsou jen zprávy v televizi. On to vnímá jako realitu. Připomíná vám to něco?

Bohužel tento životní běh pokračuje. Kolegové v zaměstnání si většinou vypráví negativní až katastrofické příběhy. Ty mimochodem na nás vyskočí i při prvním zapnutí počítače.

Velká dávka negativních emocí pak plyne z pocitu strachu, že nezvládnu platit půjčky a hypotéky, které mám. Bohužel jsem se nechal ovlivnit úžasnými zprávami, které tvrdily, jak je důležité mít vlastní bydlení, zejména nyní, když jsou hypotéky tak levné! Takže nyní platím měsíčně obrovské peníze a chodím do dvou zaměstnání, abych to zvládl. Vždyť ta hypotéka byla tak levná!

A když přijdu večer domů, do svého na hypotéku koupeného bytu, tak si vlastně ani nejsem schopen odpočinout. Proč? Protože se do vedlejšího bytu nastěhovala velmi hlučná rodina…protože nám před okny začali stavět nový supermarket…protože jsem zjistil, že potřebuji byt větší….ale jsem v pasti. Hypotéku budu platit ještě dvacet let.

Zkusím tedy jít večer s kamarády do restaurace, snad se mi zvedne nálada. Po několika skleničkách alkoholu odcházím domů bez energie jen omámený alkoholem, který mi pomůže usnout a zapomenout na to, že se mi vytrácí radost a štěstí z mého života.

A tak ráno neodpočatý vyběhnu z postele na zvuk budíku…a vše je stále do kola. Na koníčky sport, zábavu mi nezbývá čas. Do přírody se dostanu málokdy. Čas plyne…můj pocit štěstí a radosti je někde v nedohlednu.

Vybrala jsem jeden ze životních scénářů, který mi moji klienti v poradně vypráví. Nemá každý člověk život stejný, ale většina vztyčných bodů je podobná. Tak co s tím?

Pocit štěstí je stav mysli, a ten se musí pěstovat.

  • První, co můžete udělat je pozorovat svoji mysl co nejvíce co to jde. Vědomě jí vracet stále do pocitu radosti a štěstí. Nenechat jí rozvinout katastrofické scénáře, tak abyste se následně v nich emočně utápěli. Ukotvěte si v podvědomí jednu představu situace, kdy jste byli opravdu šťastní. Na procházce v lese, po výstupu na horu, po sportovním výkonu. Ve chvíli, kdy nálada vašeho podvědomí, vaší mysli začne upadat, přeneste se v myšlenkách zpět do této pozitivní situace a emočně jí znovu prožijte.
  • Vědomě se usmívejte. Stále se snažte mít koutky úst mírně vzhůru jako při smíchu. Pohyb svalů na obličeji vám postupně vyvolá produkci „hormonů dobré nálady“
  • Nesledujte zprávy v televizi, ani v rozhlase a nečtěte noviny, které jsou plné katastrof.
  • Nesledujte horrorové filmy či psycho filmy plné násilí a negace. Radši se dívejte na programy, kde je příroda či pohádky.
  • Neposlouchejte smutné písničky o tragédiích, rozchodech, hádkách
  • Vyhledávejte společnost pozitivně naladěných lidí. Z té opačné společnosti odcházejte.
  • Choďte ven, do přírody co nejvíce. Může to být i park ve městě. Pozorujte zvířata, ptáky, motýly, rostliny, stromy…
  • Pěstujte jakoukoliv denní pohybovou aktivitu, která vás baví. Cvičení, běh, jízda na kole…
  • Zkuste v sobě najít nějakou víru. Nemyslím tím přímo náboženství, ale víru, která vás podpoří ve vašem pozitivním životě a pomůže vám jej chápat a překonávat překážky.
  • Hluboce odpusťte všem, kteří vám ublížili. Odpusťte jim srdcem, ne hlavou!
  • Každý den poděkujte za to, co všechno máte, a co vám je umožněno. Uvědomte si to, co všechno máte!

Prostě buďte šťastní a smějte se! Vždyť život je tak krásný!

 

Stále nevíte jak? Přijďte na víkendový kurz „Jak zvládnout stres a napětí“.

Odebírejte novinky z mého blogu

Přihlaste se k odběru novinek na mém blogu a zůstaňte se mnou ve spojení. Jakmile tu bude něco nového, budete o tom vědět mezi prvními.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.