Magický advent a „koronakrize“

Před rokem jsem napsala svůj osobní příběh, který najdete níže. Nyní, když jsem si jej znovu přečetla mi prolétla hlavou myšlenka, jak je vlastně aktuální.

V letošním roce se nám všem začaly hroutit základy, na kterých jsme roky fungovali. Práce, rodina, zábava, cestování. Stačilo několik týdnů, a vše je jinak.

Je čas adventu a Vánoc. Čas, kdy jsme byli zvyklí nakupovat, navštěvovat se s mnoha přáteli a rodinnými příslušníky, užívat si dobrého jídla a pití v restauracích, plánovat dovolenou na horách nebo u moře…a ejhle. Jako by se vše hroutilo. Trošku to jde, ale vlastně moc ne a stále nás to vrací domů. Vrací nás to k rodinám, k sobě samým, ke svému srdci. Jako by nás vše nabádalo, abychom se obrátili do sebe, do svého nitra a pořádně si jej prohlédli. To, co tam najdeme pak opravili, vyčistili, nastavili pozitivně.

Samotné slovo advent pochází z latiny. “Adventus” v překladu znamená příchod. Příchod světla, lásky, porozumění.

Možná vás svým příběhem inspiruji…

Image 1

Kdysi dávno jsem prožívala velmi těžké období. Hroutily se mi vztahy ze všech stran, a to přinášelo neskutečné pocity křivdy až nenávisti. Bylo to opravdu velmi vyčerpávající. Vše vyvrcholilo jeden Štědrý večer.

Byla jsem opravdu zoufalá, a tak jsem ten večer nešťastná sedla do auta a v noci za silného mrazu odjela na „moje místo“ v lese u jezera. Tam jsem vždy utíkala, když mi bylo nejhůř. Toto místo mi dávalo velkou sílu. Jako by zde se mnou mluvili stromy, voda, celá příroda. Vždy jsem měla pocit, že mě obejmou se slovy: „ …neboj, vše bude v pořádku.“

A tak jsem té noci na Štědrý den zastavila autem na kraji cesty, která se vinula přes louku k lesu a jezeru. Vkročila jsem na cestu a zhluboka se nadechla. Byla nádherná, jasná měsíční noc. Tu noc stál měsíc v úplňku a zářil tak, že člověk měl pocit bílého dne.

Na louce vytvořil mráz magické ledové tvary. Nikdy jsem neviděla tak zvláštní krystaly. Dlouhé, úzké krystaly tvořily tvary podobné hvězdičkám, květům či malým chlupatým ježečkům. Z dálky byla slyšet jemná hudba ledových krystalků, které v mírném vánku vydávaly zvuky jako malý orchestr.

S úžasem jsem stála na cestě zalitá měsíčním světlem, omámená krásou ledové přírody. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy a v úpěnlivé modlitbě jsem prosila o pomoc. Prosila jsem o zázrak.

Najednou před mým zrakem kolem bílého měsíce prolétla jasně zářící kometa. Nádherná zářící hvězda! Nelze popsat pocity, které jsem v tu chvíli zažívala. Úžas, štěstí, radost…nejsou na to slova. Prostě to bylo magické. Proud mých slz nebyl k zastavení. Už to ale nebyly slzy žalu, byly to slzy naděje a štěstí.

Domů jsem přijela až nad ránem. Zachumlala jsem se do peřin a nechala se ve spánku dál unášet pocity štěstí a zázraku.

V průběhu několika měsíců se můj život obrátil naruby. Avšak pozitivně naruby! Vše se postupně vyřešilo. Jen jsem pozorovala život, jak mi pomáhá a jak se vše obrací. Každý večer jsem usínala se svojí myslí na té magické louce a s modlitbou o pomoc. Věděla jsem, že zázraky existují!

Od té doby se každý rok celý advent modlím za odpuštění od všech mých blízkých, a já jim posílám své odpuštění. Tuto afirmaci (modlitbu) dělám každý večer od prvního adventního dne až do Štědrého dne, a každou adventní neděli jdu do kostela zapálit svíčku. Vnímám, že adventní čas je takových „urychlovačem“ našich přání a modliteb.

Ze srdce vám přeji, aby i pro vás všechny byl adventní čas časem magickým, časem splněných přání, časem opravdového klidu a lásky. Protože jen v klidu a míru uslyšíme řeč svého srdce…

Odebírejte novinky z mého blogu

Přihlaste se k odběru novinek na mém blogu a zůstaňte se mnou ve spojení. Jakmile tu bude něco nového, budete o tom vědět mezi prvními.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.