Lidé jsou různí…a léčby také

Miluji svoji práci. Přináší mi mnoho nových zkušeností, setkávání se skvělými a zajímavými lidmi a nutí mě se neustále vzdělávat a pracovat na sobě.

Je však jedna situace, kterou moc ráda nemám. Naštěstí nepřichází často. Jaká to je?

Ve dveřích mé ordinace se objeví človíček se slovy: „Už jsem vyzkoušel úplně všechno, doktoři neví, co se mnou, léčitelé mi nepomohli, vy jste moje poslední šance…“

V tu chvíli mám pocit, že ten člověk zároveň se svými slovy na mě z dálky od dveří hodí velký pytel toxického odpadu. Na, tady ho máš! Pěkně jsem ten pytel našťouchal. Nikde mi ho nechtějí vzít, tak ty mě ho zbav. Já si tady sednu a ty dělej…

Co teď s tím? Takový člověk si bohužel neuvědomuje jednu zásadní věc. NIKDO VÁS VAŠÍ NEMOCI NEZBAVÍ BEZ VAŠÍ AKTIVNÍ POMOCI.

Je jedno jestli to je lékař, psycholog nebo léčitel. Vždy platí stejný postup. POCHOPIT proč tu nemoc mám, PŘIJMOUT tu danou situaci a začít AKTIVNĚ DĚLAT opatření.

Ovšem můj človíček s toxickým odpadem toto nechce. Je to totiž moc práce a ztráta pohodlí. On jenom hledá někoho, kdo ho toho odpadu zbaví.

On ví, že mu lékař říkal, že má změnit stravu a hýbat se, že mu léčitel říkal, totéž a k tomu mu dal byliny, které človíček neužíval, protože mu čaje nechutnají a nemá čas si je vařit, on ví, že by měl odpustit své sestře. Ale to dělat nebude, protože ona je přeci taková…

A tak co udělám? Láskyplně mu vysvětlím, co a jak má se svým toxickým odpadem dělat a poprosím ho, aby se ke mně vrátil jedině za předpokladu, že bude dodržovat moje rady. A co myslíte? Vrátí se?

Připadá vám tento příběh povědomý?