Psychologie matky přírody

Sedím v kruhu s dalšími lidmi, kteří se společně se mnou rozhodli jít na tradiční rituál de cacao v zemi, odkud cacao pochází, tedy v Mexiku. Společně s námi v kruhu je šamanka, která celý rituál vede a dva muži, Mayové, kteří celý rituál doprovází. Hrají na bubny, kytaru, flétnu, zpívají.

Prohlížím si nádherný oltář, který je zasazen uprostřed našeho kruhu.  Moje oči i duše vnímají pestrost barev, jež jsou jakoby náhodné, ale přesto přesně dané. Odpovídají jednotlivým elementům, voda, vzduch, oheň, země.  Uprostřed oltáře je kakao ve všech svých formách růstu a zraní, ovoce, svíčky, kopál, palmové listy, misky s vodou, med a mnoho dalšího, co reprezentuje jednotlivé části života. Samozřejmě nesmí chybět sahumador, kamenná nádoba na pryskyřici – kopál a dřívka, která vydávají očistný kouř. Kolem nás zpívá džungle a padající voda v cenotu.

Celý rituál postupně plyne za pomocí dechu, zpěvu a odevzdání se matce přírodě, energii posvátného cacaa a sobě samým, naší duši, naší podstatě. Nikomu z nás se nechce z tohoto posvátného místa plného klidu, ale zároveň vibrující energie odejít. Sedíme jako přikovaní k zemi i po ukončení celé ceremonie. „Nikdy jsem nepocítila tak hluboké spojení sama se sebou, nechce se mi z tohoto pocitu odejít…“.  „Vnímala jsem celou svoji rodinu, jejich energii. Bylo to nádherné a silně obohacující…“. „Nádherná hudba a energie jednotlivých elementů mě natolik vtáhly, že jsem poprvé v životě pocítil stav uvolnění a hluboké relaxace…“

To jsou jen některé z pocitů a vjemů, které vyjadřovali lidé, sedící se mnou v kruhu. Nebylo divu, že se jim nechtělo odejít. Začali se ptát, kdy je možné celý rituál opakovat, jelikož jsme všichni cítili, že chceme znovu a znovu být v objetí této nádherné milující energie.

Šamanka nám vysvětlila to, co je velmi důležité, a co my, silně „zrychlení Evropané“, nejsme zvyklí vnímat. Je to proces!

Cacao vám otevřelo vaše srdce, vaše podvědomí a nastartovalo vaši vnitřní práci. Dejte mu důvěru a čas. Ve vašem životě se budou pomalými krůčky dít jemné změny, které vám pomohou být více napojení na sebe samotné, na svoji podstatu, přinesou vám postupně klid. Otevřete se těmto procesům i za cenu, že z vašeho života budou odcházet věci či lidé, kteří v tuto chvíli pro váš růst a vývoj již nejsou potřební. Je to nutné, jelikož tím vytváříte prostor pro vše nové, co rezonuje s vaší podstatou, s vaší duší a přináší vám klid. A až se tento proces nastartovaný cacaovým rituálem uzavře, můžete absolvovat další. Bývá to většinou několik týdnů. Dejte mu důvěru a čas.

Uvědomila jsem si, jak hluboká pravda je v jejích slovech. Proběhlo mi hlavou, jak obrovský rozdíl je ve fungování nás a ve fungování lidí stále napojených na tradice a Matku přírodu (madre tierra)

Víc jak dvacet let provozuji svoji praxi přírodního léčení za pomocí bylin a také různých meditačních technik. V počáteční době jsem většinou s lidmi řešila trávicí problémy či bolesti pohybového aparátu. Postupně se začalo vše otáčet do doby, kdy řeším v zásadě jen psychické problémy a na ně navázané silné poruchy imunity a autoimunitní nemoci. Tento trend začal již před „covidem“, ale „covidový čas“ vše umocnil natolik, že jsem došla do zlomového bodu.

Jednoho dne jsem se po celodenní práci s mými klienty vrátila domů naprosto vyčerpaná. Uvědomila jsem si, že jim stále do kola vysvětluji, co by bylo dobré udělat, ale přestává to fungovat. Prostě mě nevnímají a stále dokola dělají stejné věci, které je sráží v jejich životě a zdraví dolů, stále níž a níž. Jako by chodili neustále v kruhu a báli se z něj, byť jen jednou nohou vystoupit.

Trošku mi to připomínalo kreslený film Madagaskar, kdy se zvířata rozhodla odejít ze zoologické zahrady zpět do přírody, zpět ke svému přirozenému bytí a klidu. Nicméně byla zvyklá jen na svoji klec a ohradu, kde měla jisté jídlo a pohodlí. Tato změna v nich naháněla hrůzu a strach. Co když…co když…tady je to přeci jisté, to nějak vydržím, vlastně to vůbec není špatné. Neuměla si představit tu nádheru, která je čeká. Aby se zvířátka dostala do láskyplného náručí matky přírody, do svého přirozeného bytí, musela překonat nějaké překážky. Na jejich cestě vždy byla ve správnou chvíli nastavená pomocná ruka. Proč? Protože šla neochvějně s důvěrou a láskou ke svému cíli.

Uvědomila jsem si, že je na čase udělat změnu. Vnímala jsem, že potřebuji najít jinou cestu, jak lidem ukázat, že existuje i jiné bytí, bytí s radostí a láskou. A tak jsem odjela.

Moje cesty vedli Peru, Ekvádor, Mexiko. Začala jsem hledat původní přírodní tradice a učit se od nich. Použití minulého času ve větě v tuto chvíli není správné, jelikož stále hledám. Myslím si, že jsem teprve na začátku své cesty. Krok po kroku se mi vše pomalinku otevírá. Chápu, že je nutné mít trpělivost a všechny informace a události vstřebávat pomalu a postupně tak, jak mi přicházejí. Vím, že mi přichází ve správnou chvíli právě a přesně to, co potřebuji vědět a znát.

Pochopila jsem, že v těchto zemích žijí lidé jak tradičních způsobem života se svojí vírou a rituály, tak už dnes „moderním“ způsobem života, který je nenápadně směřuje na cestu, kde se nachází mnoho lidí v Evropě, a která pro naše zdraví prospěšná moc není.

Existuje jedno, pro mě velmi důležité poznání. Lidé, kteří v sobě mají víru v sílu matky přírody a víru v jejich tradiční rituály používané jejich předky, nepotřebují psychologa ani kouče.

Pohled nás, cizinců na život v těchto zemích z úrovně člověka na cestách či dovolené může být velmi zkreslený. Často si říkáme: „ti se mají. Je tady teplo, moře, pohoda. Co jim chybí…“ Život obyčejných lidí v těchto zemích není jednoduchý a jejich materiální životní úroveň v porovnání s námi je velmi nízká. Přesto většina z nich jsou šťastní. Proč? Mají v sobě klid, pohodu, porozumění a víru.

V Mexiku celý týden, včetně soboty pracují, a to často od brzkého rána až do noci. V neděli jsou se svojí rodinou. Pokud pociťují problémy hledají vesměs přírodní cestu. Velmi dobře zde funguje očistný rituál v temazcalu, očistný rituál s kopálem či slepičím vajíčkem a také cacaový rituál.

V Ekvádoru jsem viděla sílu pospolitosti komunity, která žila několik let v džungli uzavřená modernímu světu. Klid a pohoda, které z nich vyzařovaly se dají jen velmi těžce popsat. Jejich „supermarketem“ je celá džungle. Jejich kostelem, ordinací psychologa či psychiatra je džungle s dary bylin a šaman. Víra v jejich sílu jim pomáhá vše zvládat s vnitřním klidem a pohodou.

V Peru žije velká část lidí ve vysoké nadmořské výšce. Již to samo o sobě vás zpomalí a uvede do zvláštního stavu klidu mysli. Lidé zde využívají tradiční způsoby léčby. Pokud mají nějaká trápení, najdou šamana na rituál s kokovými lístky. Ty se rozhazují určitým způsobem na rozprostřený šátek. Šaman pak dělá jejich výklad. Nikdy jim neřekne udělej to a to. Naznačí možnosti, uklidní je a ukáže cestu klidu.

Co jsem tím chtěla říci? Že všichni tito lidé mají v sobě hlubokou vnitřní víru v sílu matky přírody, v sílu čtyř elementů, v sílu své mysli, svého vnitřního nastavení, v sílu sebe sama.

Není tam pochybnost, která by jim zabránila v jejich ozdravném procesu. Nepotřebují týdny chodit k psychologovi a neustále do kola s ním řešit věci, které převážně vycházejí z jejich uraženého ega…on mi udělal toto, ona mi řekla toto. Anebo z jejich pocitu nedokonalosti, který je jim vštěpován od malička rodiči, školou a sdělovacími prostředky.

Oni prostě vědí, že jakýkoliv tradiční očistný proces, temazcal, tance, darování, rituál s kokovými lístky nebo i jiný, nastartuje změnu v jejich podvědomí, těle, v jejich životě. Je jen nutné s pokorou, láskou a důvěrou jej absolvovat a vnímat život jako dar s každodenním pocitem vděčnosti a lásky a prostě nechat celý proces běžet…..