Uvolněte se, vše bude dobré!

Myslím, že to cítíme všichni. Někdo více, jiný méně, ale téměř všichni…něco se děje. Nastávají zvláštní změny v našich životech, máme pocity tlaku, pocity, že se něco stane, že se něco děje, že se něco mění. Ano. Mění se celkové energie, a ty nás tlačí k tomu, abychom žili svůj život v naší vnitřní pravdě bez pocitů křivd, nenávisti, závisti a odsuzování. Tyto emoce jsou v buddhistickém učení označovány jako „jedy mysli“. A pokud jsme nezačali ještě s nimi pracovat a přeměňovat je na emoce pozitivní, tak zažíváme v našem životě velmi těžké chvíle.

Narodíme se na tuto zemi jako semínko spadlé z hvězd. Hledáme úrodnou půdu plnou lásky, něhy a výživy pro náš růst. Rosteme, zrajeme ale občas někteří dojdeme do stádia, kdy se dostaví silný pocit, že se něco pokazilo. Mohou to být pocity, že mi nikdo na světě nerozumí a nemá mě rád, že nevím kudy a jak dál, že vše v mém životě je marné…

Můj příběh

Když mi bylo třiatřicet, ano „Kristova léta“, tak se mi v několika dnech zhroutil můj vysněný život. Najednou vše bylo jinak, než jsem si myslela nebo chtěla. Manželství, práce, finanční zázemí, vztah s rodiči, prostě vše, co je pro nás, lidské bytosti důležité. Roky jsem neviděla, nebo spíše nechtěla vidět, že se všechny vyjmenované oblasti pomalu rozpadají, a tak mi to život ukázal rychle v průběhu pár dní. Možná abych si konečně uvědomila, v jakém klamu žiji.

Dnes zpětně chápu, že většina lidí se v takové situaci úplně psychicky zhroutí, většinou vyhledá psychologa nebo psychiatra, začne užívat léky a nastoupí na cestu léčení ať už psychické nemoci, která se může zobrazit nějakým šokem nebo jen nezvládnuté životní situace.

Já jsem měla velké štěstí, že jsem v této chvíli potkala úžasnou bytost, která mi ukázala, že existují i jiná řešení. Tato řešení nejsou úplně pro každého. Vyžadují sebedisciplinu, každodenní práci, a hlavně velmi zkušeného terapeuta, který vám umí nabídnout jiné techniky, provést vás jimi, podpořit vás a včas rozeznat, kdy už se jedná o závažnou psychiatrickou diagnózu a odeslat vás k lékaři.

Po několika rozhovorech s ní jsem pochopila, že život mi jen ukázal v plné surovosti, jaké jsem do této chvíle žila vztahy, a to nejenom vztahy s jinými lidmi, ale zejména vztah sama se sebou.

Ukázala mi techniky, které vycházely z východních učení a dala mi na výběr. Buď to budeš každý den poctivě dělat, k tomu užívat podpůrné přírodní přípravky nebo si můžeš vybrat jinou cestu. Zde ale musíš odpovědně a aktivně pracovat ty. Já ti mohu dát jen podporu, udělat to za tebe nemohu.

Děkuji životu za to, jakou mi dal vnitřní sílu, jelikož ta se po rozhovoru s ní ve mně jako zázrakem zvedla a já se pevně rozhodla vše dělat tak jak mi ukázala. Prostě odloupat ty shnilé vrstvy cibule a dostat se k mému čistému láskyplnému základu, k mojí bytostné podstatě.

Denně jsem k večeru jezdila na jedno místo do přírody do lesa, kde jsem se cítila skvěle a zde praktikovala určité druhy aktivních meditací. V průběhu dne jsem pak dělala jiné techniky.  Jako zázrakem se během krátké doby dostavila úžasná úleva. Jako opona v divadle se roztáhl opar, který jsem měla roky před očima, a který mi nedovoloval vidět jaký život opravdu žiji, a zejména jaký vliv můj život má na moje emocionální a následně fyzické zdraví.

Cítila jsem, jak se každým týdnem zvyšuje moje energie a jak pomalu odchází některé typy emocionálních závislostí, pocitů křivd, lítosti a nenávisti. Dokázala jsem být k sobě upřímná a neodsuzovat se za tyto moje negativní pocity. Nakonec jsem se radovala, když jsem viděla, jak některé pocity a emoce vylézají z mého podvědomí jako „mozkomorové“, a já, když jsem je mohla opravdu vidět, tak jsem je mohla aktivně měnit.

Uvědomila jsem si, jak je důležité vidět, co mám ve svém podvědomí. Protože když to vidíte, vnímáte a vědomě cítíte, tak s tím můžete i vědomě pracovat. Jakmile však nevnímáme a možná i nechcete vidět své zažité vzorce chování, tak pak už vnímáte jen tu emoci, kterou vám přináší, což jsou často právě emoce strachu, lítosti, křivdy, nenávisti a vlastně nevíte odkud jsou a tím se stáváte už jen tou emocí.

Postupem času jsem pochopila, jaký dar mi byl dán. Nejenom ve formě skvělého člověka, které jsem potkala přesně v pravý okamžik, ale také ve formě této, i když trochu drsné zkušenosti. Moje těžké životní události a následná aktivní práce s nimi přehodili můj život na jinou kolej. Na kolej, která vedla, a stále vede k pocitu radosti a šťastného života. Ta původní kolej vedla do smutku, neštěstí a možná i nějaké velmi vážné psychické nemoci.

Jak to bylo dál…

To, co zde nyní píši se stalo před dvaceti pěti lety. Ušla jsem dlouhou cestu práce, sebepoznávání a radosti. Postupně jsem začala své zkušenosti předávat dalším lidem. Už v době mojí krize jsem pracovala s bylinami. Postupně jsem lidem začala ukazovat cestu nejenom jak léčit svoje tělo, ale také jak pracovat se svým podvědomím, se svými těžkými životními situacemi. Vždy mám obrovskou radost, když vidím, jak se před mýma očima druhý člověk mění jako larva v motýla, který roztáhne svá nádherná barevná křídla a s lehkostí létá životem.

Uvědomila jsem si, že neexistuje pilulka, která mi pomůže do týdne či měsíce mít krásný a šťastný život. Uvědomila jsem si také, že žádný terapeut za mě neudělá práci, kterou musím udělat primárně já ve svém nitru. Terapeut mi může ukázat cestu a provázet mě na ní. To je vše. Práce je na mě.

Moje rady…

Pokud toto přijmete, tak je ten první a zásadní krok. Potom zkusíte vše vzít jako krásnou výzvu života, jak jej aktivně prožít s trpělivou prací na sobě samém. Výsledky se pak dostavují rychle v podobě malých ale významných pokroků, které je nutné vidět, vnímat a pokorně se za ně radovat.

Často se pak stává, že zjistíte, že vztahy, které žijete jsou pro vás toxické, práce, kterou děláte není ta, co vám přináší radost a uspokojení. Potom nastává krok, kdy potřebujete sebrat odvahu a udělat změnu. Je to jako když se malé dítě poprvé postaví a vy vidíte, jak balancuje na svých malých nožičkách. Vidíte, jak chce udělat ten první krok, ale má velké obavy. Povzbuzujete jej…a najednou je to taky…první krok v jeho životě. Strach opadne a všichni včetně malého dítěte se radují a smějí. Vlastně to nic nebylo…nic tak strašného se nestalo. Naopak. Já jdu, já chodím! Teď už mohu v mém životě dělat další zajímavé věci.

Často se nám stává, že v životě stagnujeme, zůstáváme ve svých naučených reakcích a vzorcích, které nám mohou přinášet falešný pocit bezpečí, ale zároveň nejsme spokojení, trápíme se. Takové typy trápení pak přináší nemoci nejenom psychické, ale primárně fyzické, zejména takové jako jsou poruchy imunity a různé typy autoimunitních onemocnění. Tělo nám prostě říká, že už takto nemůže dál.  Čím máme vyšší věk, tím bývá složitější změny udělat. Rozhodnout se opět růst a měnit své zacyklené a stagnující způsoby chování pro svůj prospěch.

Ráda bych byla příkladem pro všechny, že to prostě jde. Základem všeho je silné vnitřní rozhodnutí, že už takto nechcete žít, že se nechcete vnitřně nechat vláčet svými silnými negativními pocity. Prostě bouchnout do stolu a udělat první krok. Oslovit někoho, kdo by vám mohl ukázat cestu jak z toho ven. Může to být lékař, ale může to být i jiný terapeut. Vždy je důležité se řídit svým prvním pocitem a dívat se, jestli daný terapeut vám nechává možnost svobodné volby, jestli vámi nemanipuluje. To já vnímám, jako základní znak a signál dobrého terapeuta.

V průběhu mé cesty životem a práce sama na sobě jsem poznala mnoho velmi moudrých lidí, poznala jsem buddhistické lámy i šamany z Jižní Ameriky. Všichni měli jedno společné. Dali mi návod, pokud viděli, že to dělám, tak jen stáli opodál a pozorovali mne. Nikdy mi neřekli, že něco musím a proč to nedělám, vždy mi dali láskyplnou podporu a mojí vlastní volbu. To je za mě velmi důležité.

Občas však lidé očekávají opak a myslí si, že pokud někam přijedou, lehnou si nebo sednou v džungli nebo v buddhistickém klášteře, že se to vše udělá samo nebo, že to za ně někdo udělá. Tak to prostě není. Je to práce, ale nádherná práce…je to vlastně život.

Život je nádherný! V každé momentě, v každé chvíli vám dává láskyplnou podporu, jen je důležité jeho krásu a podporu objevit a nechat se vést. Prostě mít vnitřní hlubokou víru v život jako takový.

Na tomto blogu mám vložených celou řadu článků, kde můžete najít návody a cesty jak pracovat se svými pocity a strachy. Také se můžete řídit mým e-bookem, který najdete v dolní části stránek.

Strach – dobrý sluha – špatný pán

Získejte nadhled-problémy se lépe řeší

Psychologie matky přírody

O naději v těžkém bytí

Další cesta je podniknout cestu … cestu za mnou do Mexika či Peru a společně pracovat. Vždyť vše je možné! Co je důležité mít víru v život a v sami sebe. Teď tu  cestu nevidíte? Nevíte kudy kam? Přestaňte běhat, přestaňte vymýšlet řešení rozumem. Uklidněte se, sedněte si a v klidu a tichosti čekejte… a ta první kratičká myšlenka, která vám přijde, třeba ráno po probuzení, nebo při procházce lesem je to ono. Vše dál je už jen konstrukt vaší mysli. Řiďte se prvotními myšlenkami, i když mohou vypadat bláznivě. Vždyť život je o radostném bláznovství, tak je krásný a smysluplný.